Silná dvojice: Kombinace chioské mastichy (mastic) – pryskyřice stromů Pistacia lentiscus z řeckého ostrova Chios s přírodními antibiotickými vlastnostmi a probiotické kvasinky Saccharomyces boulardii (Masticha active) může představovat nový přístup k přírodní léčbě gastrointestinálních onemocnění.

Spojování protikladů?

O skutečnosti, že souběžně s užíváním antibiotik je velmi vhodné doplňovat i probiotika, vědí lékaři i pacienti už dávno. Pro správné fungování organismu je rovnováha střevní mikroflóry důležitá a její oslabení je známým nežádoucím účinkem antibiotické léčby.

Zkombinovat účinek probiotika na bázi laktobacilů a antibiotika, byť přírodního typu, mezi jaké masticha patří, nelze z pochopitelných příčin: účinky obou složek by působily proti sobě a celkový efekt léčby by se znegoval. Užívání zmíněných preparátů současně si proto vyžaduje časový odstup několika hodin a může způsobovat nepohodlí nejen při načasování dávkování preparátů, ale i zkomplikovat jeho harmonogram.

Dlouhodobé užívání Chioské mastichy může přes všechny klady při léčbě helikobaktera a dalších gastrointestinálních onemocnění oslabovat střevní mikroflóru. Spojením mastichy a kvasinky Saccharomyces boulardii vzniká zajímavá a současně účinná kombinace přírodního antibiotika s probiotikem takového typu, na jaký antibiotické účinky mastichy nemají vliv. Předností tohoto spojení je nejen jednoduché dávkování, ale i komplexnější přístup k léčbě.

Příběhy z opačných konců

Zatímco o Chioskej masticha a její oblibě v tradiční medicíně víme dávno, kvasinka Saccharomyces boulardii je v našich končinách známá jen necelé století a využívána ještě kratší. Celkem rozdílným je i region jejich původu: řecký ostrov Chios a jihovýchodní Asie.

Masticha, drobivou čirou nažloutlou pryskyřici, která žvýkáním opět změkne a stává se homogenní bílou hmotou, vzpomíná ve svých dílech jako dobrou prevenci zažívacích potíží už zakladatel medicíny jako vědního oboru – Hippokrates. Velmi ceněna byla během dob osmanské nadvlády, kdy se používala zejména na zlepšení dechu i proti infekcím v ústní dutině a zubním kazem. Antimikrobiální vlastnosti chioskej mastichy se v tomto směru později podařilo vědecky podložit.

 

Například v práci tureckých autorů Aksoya, Durana, Torogluho a Koksala byly prezentovány výsledky účinků žvýkání mastichy na množství bakterie Streptococcus mutans, která má spojitost se vznikem zubního kazu, ve slinách. Zjistilo se, že k poklesu množství bakterií dochází už po čtvrthodině žvýkání, přičemž po téměř dvouhodinovém žvýkání mastichy lze hovořit o značném úbytku.

Baktericidní efekt mastichy na Helicobacter pylori popsal poprvé Huwez a kolektiv, v laboratorní studii Maron s kolektivem byla popsána eradikace patogenu (ničení, vyhubení choroboplodného organismu) na úrovni padesáti až devadesáti procent v závislosti na koncentraci preparátu (125 až 500 mikrogramů / mL). Na základě studií in vivo (v živém organismu) lze v některých případech hovořit o významném snížení kolonizace Helicobacter, významnost působení mastichy je v nich však nižší než byla při pokusech in vitro (v laboratorních podmínkách – ve zkumavce). Podle studie Dabosa s kolektivem bylo odstranění helikobaktera dosaženo v něco přes třetině případů.

Saccharomyces boulardii náhodně objevil a izoloval v dvacátých letech minulého tisíciletí francouzský vědec Henri Boulard z plodů dvojslivky čínské (liči) a mangostany lahodné v jihovýchodní Asii. Boulard pozoroval, že domácí obyvatelé pijí čaj připravený z vnější slupky těchto druhů ovoce jako lék proti choleře. Následně se mu podařilo extrahovat kvasinku Saccharomyces boulardii, která dnes nese jeho jméno. Té se zvýšená pozornost dostává zejména v posledních letech a lyofilizací (sušená vakuovým vymrazováním) se stává populárním probiotickým doplňkem více terapií především při žaludečně-střevních potížích.

Saccharomyces: lepší vyhlídky v terapii

Cokoliv dokáže zvýšit efektivitu léčby a pravděpodobná eradikace patogenu z těla hostitele má z medicínského hlediska přidanou hodnotu. Z dostupných studií souhrnných Szajewskou, Horvath a Piwowarczyk ve sborníku alimentární Pharmacology and Therapeutics vyplývá, že užívání Saccharomyces boulardii současně se standardní léčbou antibiotiky Helicobacter pylori snižuje riziko antibiotiky vyvolaných průjmů ze 17% na necelých 7%.

Účinek terapie je v případě jejího doplnění o Saccharomyces boulardii také vyšší – uvádí se na úrovni 80% ve srovnání s přibližně 70% bez přidání Saccharomyces boulardii. Zjevně tedy jde o vhodný doplněk, který navíc eliminuje nežádoucí účinky léčby. Odpovědných za přínos v likvidováni helikobaktera je pravděpodobně několik faktorů: vzájemné prienikanie s účinky bakteriálních toxinů jako i s uchycování bakterií samotných, příznivý vliv na střevní mikroflóru a rovnováhu v množství mastných kyselin. Předpokládá se i stimulace a změny imunitní odpovědi právě díky přítomnosti Saccharomyces boulardii.

Přestože zmíněné údaje platí pro kombinaci Saccharomyces boulardii s tradiční léčbou první linie, kterou je kombinace inhibitorů protonové pumpy – léčiv potlačujících tvorbu žaludeční kyseliny a několika antibiotik (nejčastěji makrolidu a beta-laktamového antibiotika), je vysoce pravděpodobné, že součinnost lze stejně očekávat u dvojice chioská masticha a Saccharomyces.

Účinek látek obsažených v mastiše vůči helikobakter pylori byl prokázán v řadě studií publikovaných v odborných periodikách jako The New England Journal of Medicine, nebo ve vědeckém portálu Science direct. Úroveň eradikace patogenu sice byla o něco nižší než u standardní antibiotické léčby, jde však o terapii šetrnější k organizmu a zejména v případě rezistentních (odolných) kmenů může být vhodnou alternativou. Podle laboratorních testů látky obsažené v chioské mastiše nemají vliv na prožívání Saccharomyces boulardii, z čehož vyplývá, že jejich synergický efekt může být přínosem při současném dávkování v jednom léčive.